Balená voda je jedním z nejoblíbenějších nápojů na světě. Ve Spojených státech od roku 2016 každoročně převyšuje prodej balené vody sycené nealkoholické nápoje. V současnosti má celosvětový trh s balenou vodou hodnotu 270 miliard dolarů a předpokládá se, že do konce desetiletí přesáhne 500 miliard dolarů. Pouze tři země dohromady tvoří téměř polovinu světového trhu: USA, Čína a Indonésie.
Podle nedávné zprávy Univerzitního institutu OSN pro vodu, životní prostředí a zdraví (UNU-INWEH) může balená voda navzdory široké spotřebě ve skutečnosti zpomalit pokrok v poskytování univerzálního přístupu k bezpečné pitné vodě.
Balená voda může vzbuzovat nedůvěru k čisté vodě z vodovodu a odvádět pozornost od ní
Zpráva tvrdí, že rychle rostoucí průmysl balené vody může mít nepříznivý dopad na investice do dlouhodobého rozvoje a zlepšování infrastruktury veřejného zásobování vodou. Expanze trhu s balenou vodou může odvést pozornost vládních snah zajistit bezpečnou pitnou vodu pro všechny, říká Zeineb Bouhlel, autor studie a spolupracovník pro výzkum a komunikaci v UNU-INWEH.
„V některých zemích, jako je Mexiko a Indonésie, průmysl poněkud snižuje roli státu při zajišťování bezpečné vody pro obyvatelstvo,“ říká Bouhlel. „Když je balená voda populární, vláda může vynaložit méně úsilí a méně finančních prostředků na to, aby veřejné zásobování vodou bylo dostupné pro všechny a v lepší kvalitě.“
Podle zprávy nejsou tahouni trhu s balenou vodou stejní po celém světě. Na globálním severu lidé pijí balenou vodu, protože nevěří vodě z kohoutku a věří, že ta první je zdravější. Jednotlivci na globálním jihu jsou však primárně motivováni nedostatkem nebo absencí spolehlivého veřejného zásobování vodou.
[Related: Sorting and recycling plastic is notoriously hard—but this AI could help.]
„Na mnoha místech je balená voda důležitým zdrojem bezpečné pitné vody bez adekvátních systémů veřejného zásobování vodou,“ říká Sara Hughes, expertka na vodní politiku a docentka životního prostředí a udržitelnosti na University of Michigan. „Odvětví balených vod však aktivně podporuje nedůvěru ve vodu z vodovodu, což narušuje veřejnou podporu a investice do veřejných systémů pitné vody, i když je voda dostupná a pitná.“
Myšlenka, že balená voda je nepochybně bezpečnější než voda z kohoutku, musí být zpochybněna. Kvalita balené vody může být ohrožena původem vody nebo průmyslovými procesy, kterými prochází, uvádí zpráva. Není například zaručeno, že komerčně balená voda označená jako „minerální voda“ nebo „pramenitá voda“ neobsahuje Cryptosporidium (Krypto)paraziti, druhá nejvyšší příčina hlášených propuknutí nákaz přenášených vodou v roce 2015.
Globálně je voda z kohoutku mnohem více regulována a monitorována než balená voda, přičemž balená voda má menší odběr vzorků a žádnou povinnost zveřejňovat informace o obsahu nebo procesu u některých typů a v určitých zemích, říká Bouhlel.
Rostoucí průmysl balených vod může odvrátit pozornost a zdroje od rozvoje systémů veřejného zásobování vodou, když ve skutečnosti stačí méně než polovina toho, co svět ročně platí za balenou vodu, k zajištění přístupu k čisté vodě z vodovodu pro miliony lidí bez to pro nadcházející roky.
Vliv průmyslu balené vody na životní prostředí
Odvětví balených vod může mít negativní dopady na životní prostředí v celém dodavatelském řetězci, od těžby vody až po likvidaci obalů, říká Bouhlel. Například přispívá k tlaku na vodní zdroje a může zvýšit nedostatek vody na místní úrovni, dodává.
„Balená voda může představovat další zátěž pro vodonosné vrstvy, řeky a potoky, pokud nejsou odběry řádně zohledněny,“ říká Hughes. „Ve většině částí USA a celosvětově postrádáme nástroje, jak přesně sledovat a měřit, jak dodatečný odběr – například balené vody – ovlivní vodní ekosystémy, a zejména schopnost regulovat odběry ze sdílených vodonosných vrstev.
Výroba plastů a logistika dodání produktu spotřebiteli také stojí za emise skleníkových plynů, říká Bouhlel. Výroba balené vody je velmi náročná na fosilní paliva. do roku 2009 Environmental Research Letters studie odhadla energetickou stopu různých fází výroby balené vody a zjistila, že vyžaduje asi 5,6 a 10,2 milionů joulů energie na litr, což je asi 2000krát více než náklady na energii při výrobě vody z vodovodu.
[Related: Groundwater is an incredible resource. It’s time to treat it like one.]
„Dopady na životní prostředí lze pozorovat také ve fázi likvidace, kde je více než 80 procent balené vody baleno do plastových a PET nádob a kde je míra recyklace zatím na celosvětové úrovni velmi nízká,“ dodává. Plastové lahve často končí na skládkách a ve vodních plochách, což poškozuje přírodní ekosystémy a biologickou rozmanitost.
Zlepšení přístupu k zásobování pitnou vodou v USA
Spojené státy americké mají jeden z nejbezpečnějších veřejných zdrojů vody na světě. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) je odpovědná za zajištění toho, aby veřejné vodovodní systémy splňovaly normy pro kvalitu pitné vody. “[T]Většina Američanů nepotřebuje ke splnění svých potřeb kupovat dražší balenou vodu škodlivou životnímu prostředí,“ říká Hughes. „To znamená, že v USA existují komunity, které postrádají bezpečnou a spolehlivou pitnou vodu, a to je naprosto nepřijatelné.“
do roku 2021 Příroda komunikace Studie uvádí, že více než tisíc komunitních vodovodních systémů je považováno za „vážné porušení“ zákona o bezpečné pitné vodě a navíc asi 48 procent domácností v indických rezervacích nemá přístup k čisté vodě. Obyvatelé Jackson, Mississippi a Flint, Michigan byli všichni postiženi velkou krizí dodávek vody v posledních letech.
Podle Hughese existují v USA tři významné problémy se zásobováním pitnou vodou a všechny lze řešit federálními investicemi: zajištění údržby a udržování starých systémů pitné vody v souladu, zajištění bezpečného přístupu k pitné vodě v kmenových komunitách a řešení problémů problémy s kvalitou pitné vody a přístupem, kterým čelí venkovské komunity.
„Komunity potřebují zdroje na modernizaci a opravu stárnoucích systémů a výměnu vedoucích servisních linek a zvýšení sazeb za vodu k pokrytí těchto nákladů nebude možné na všech místech,“ říká Hughes. „Kmenové komunity potřebují významné a dlouho opožděné investice do infrastruktury.“
Venkovské komunity, které čelí problémům souvisejícím s klesajícími zásobami vody a kontaminovanými vodními zdroji, mohou vyžadovat kombinaci financování a regulačních řešení. To může zahrnovat omezení zemědělského odtoku, zkoumání možností regionalizace pro venkovské vodní systémy a investice do technických kapacit v těchto systémech a jejich personálu, říká Hughes.
V roce 2018 EPA zveřejnila svůj průzkum a hodnocení potřeb infrastruktury pitné vody a uvedla, že země potřebuje v příštích 20 letech asi 472,6 miliardy dolarů na údržbu a zlepšení infrastruktury pitné vody. Byl by použit k nahrazení nebo zlepšení zhoršujících se potrubí, rozšíření infrastruktury ke snížení znečištění vody a vybudování nádrží na skladování vody.
„Některé z nejdůležitějších politických změn by mohly mít více společného s tím, jak jsou systémy pitné vody financovány a organizovány,“ říká Hughes, „spíše než jen se zvyšováním regulačních požadavků.“
Zdroj: revistamijardin.es, google.cz, pixabay, sciencefocus, nedd.cz
