Proč lidé sdílejí dezinformace | populární věda

Na sociálních sítích bují dezinformace a nová studie objasnila proč. Výzkumníci z Yale University a University of Southern California tvrdí, že v zásadě si někteří lidé vypěstují zvyk sdílet věci na sociálních sítích – ať už jsou pravdivé nebo ne. Ačkoli jsou „individuální nedostatky v kritickém uvažování a stranická zaujatost“ běžně uváděny jako důvody, proč lidé sdílejí falešné zprávy, autoři v článku napsali, „struktura online sdílení zabudovaná do sociálních platforem je důležitější“.

Předchozí studie zjistily, že někteří lidé – zejména starší lidé – prostě nezvažují, zda je něco pravdivé, než to sdělí. Jiný výzkum ukázal, že někteří lidé jsou motivováni sdílet titulky zpráv, které podporují jejich identitu a odpovídají jejich stávajícímu přesvědčení, ať už jsou titulky pravdivé nebo ne – zejména konzervativci.

Zatímco výzkumný tým z Yale a USC to akceptuje jako faktory přispívající k šíření dezinformací online, předpokládali, že nemusí být jedinými mechanismy, které vedou lidi ke sdílení falešných zpráv. Myšlenka, že lidé sdílejí dezinformace kvůli nedostatku kritického myšlení, nebo že je to důsledek stranické zaujatosti předpokládá, že by sdíleli méně falešných zpráv, pokud by byli dostatečně motivovaní nebo schopni zvážit přesnost titulků, které sdílejí, nicméně, výzkum týmu Yale-USC naznačuje, že tomu tak nemusí být.

Místo toho tým tvrdí, že „sdílení dezinformací se zdá být součástí většího modelu častého online sdílení informací“. Aby to podpořili, zjistili, že lidé v jejich studii s 2 476 účastníky, kteří sdíleli největší množství falešných zpráv, také sdíleli více pravdivých zpráv. Článek je založen na čtyřech souvisejících, ale samostatně provedených studiích, jejichž cílem je zjistit, jak obvyklé sdílení ovlivňuje šíření dezinformací.

[Related: The biggest consumers of fake news may benefit from this one tech intervention]

V první studii bylo 200 online účastníkům ukázáno osm příběhů se skutečnými titulky a osm příběhů s nepravdivými titulky a dotázáni, zda by je sdíleli na Facebooku. Výzkumníci také měřili, jak silné bylo jejich obvyklé sdílení na sociálních sítích, pomocí údajů o tom, jak často sdíleli obsah v minulosti, a indexu, který sami uvedli, který měřil, zda tak činili bez přemýšlení.

Jak výzkumníci očekávali, účastníci se silnějšími návyky sdílení znovu zveřejnili více příběhů a méně rozlišovali, zda jsou pravdivé nebo ne, než účastníci se slabšími návyky. Účastníci s nejsilnějšími návyky sdíleli 43 procent pravých titulků a 38 procent nepravdivých titulků, zatímco ti s nejslabšími návyky sdíleli pouze 15 procent pravých titulků a 6 procent nepravdivých. Celkově bylo 15 procent obvyklých uživatelů odpovědných za 37 procent sdílených nepravdivých titulků v této studii.

Druhá studie, která zahrnovala 839 účastníků, byla zaměřena na zjištění, zda účastníci nebudou odrazeni od obvyklého sdílení poté, co byli požádáni, aby zvážili přesnost daného příběhu.

Zatímco požádání účastníků, aby před sdílením zhodnotili přesnost titulků, snížilo množství sdílených falešných titulků, bylo to nejméně účinné u nejobvyklejších účastníků. Když měli účastníci posoudit přesnost, než byli dotázáni, zda budou nebo nebudou sdílet vzorek příběhů, sdíleli 42 procent skutečných titulků a stále sdíleli 22 procent nepravdivých. Ale když byli účastníci dotázáni pouze na to, zda by příběhy sdíleli nebo ne, nejobvyklejší účastníci sdíleli 42 procent skutečných titulků a 30 procent nepravdivých.

[Related: These psychologists found a better way to teach people to spot misinformation]

Cílem třetí studie bylo posoudit, zda lidé se silnými zvyky sdílení byli méně citliví na stranickou zaujatost a sdíleli informace, které se neshodovaly s jejich politickými názory. Struktura byla podobná předchozí studii, přibližně 836 účastníků bylo požádáno, aby posoudili, zda vzorek titulků odpovídá liberální a konzervativní politice a zda je sdílejí či nikoli.

Nejobvyklejší sdílející byli opět méně nároční na to, co sdílejí. Ti, kteří nebyli požádáni, aby předem zhodnotili politiku titulků, znovu zveřejnili 47 procent článků, které se shodovaly s jejich deklarovanou politickou orientací, a 20 procent článků, které ne. I když byli požádáni, aby nejprve zhodnotili politickou zaujatost, obvyklí sdílející znovu zveřejnili 43 procent příběhů, které se shodovaly s jejich politickými názory, a 13 procent těch, které ne. V obou případech sdíleli nejméně obvyklí uživatelé pouze přibližně 22 procent titulků, které odpovídaly jejich názorům, a pouze 3 procenta příběhů, které ne.

Nakonec ve čtvrté studii vědci testovali, zda změna struktury odměn na sociálních sítích může změnit, jak často byly dezinformace sdíleny. Předpokládali, že pokud lidé dostanou odměnu za lajky a komentáře, povzbudí to vytvoření obvyklého sdílení – a že struktura odměny by se mohla změnit.

Aby to otestovali, rozdělili 601 účastníků do tří skupin: kontrola, podmínka školení dezinformací a podmínka školení přesnosti. V každé skupině bylo účastníkům ukázáno 80 testovacích titulků a dotazováni, zda by je sdíleli nebo ne, než viděli osm pravdivých a osm nepravdivých testovacích titulků podobných předchozím studiím. V kontrolní podmínce se nic nestalo, pokud sdíleli pravdivý nebo nepravdivý nadpis, zatímco v podmínce dezinformace bylo účastníkům řečeno, že dostali „+5 bodů“, když sdíleli nepravdivý nadpis nebo nesdíleli pravdivý nadpis, a Podmínkou přesnosti jim bylo řečeno, že dostali „+5 bodů“, když sdíleli pravdivý nadpis nebo nesdíleli nepravdivý nadpis.

Jak se předpokládalo, trénink přesnosti i trénink dezinformací byly účinné při změně chování účastníků sdílení ve srovnání s kontrolami. Účastníci podmínka přesnosti sdíleli 72 procent pravých titulků a 26 procent nepravdivých titulků ve srovnání s účastníky podmínka dezinformace, kteří sdíleli 48 procent pravdivých titulků a 43 procent nepravdivých. (Účastníci kontroly sdíleli 45 procent skutečných titulků a 19 procent nepravdivých.)

Výzkumníci došli k závěru, že všechny jejich studie ukazují, že obvyklé sdílení je hlavním faktorem šíření dezinformací. Prvních 15 procent nejčastěji sdílených uživatelů bylo odpovědných za 30 až 40 procent všech sdílených dezinformací ve všech studiích. Tvrdí, že je to součást širších vzorců odezvy vytvořených platformami sociálních médií – ale že by je mohli restrukturalizovat interní inženýři, aby místo toho podporovali sdílení přesných informací.