Jak se technologie vyvíjí, obrazy lidských tváří generované umělou inteligencí jsou čím dál tím více nerozeznatelné od skutečných fotografií. Ale naše schopnost oddělit skutečné od umělého se může týkat osobních předsudků – jak našich vlastních, tak i základních algoritmů AI.
Podle nové studie nedávno zveřejněné v časopise Psychologická věda, někteří lidé mohou špatně identifikovat bílé tváře generované umělou inteligencí jako skutečné častěji než dokážou přesně identifikovat aktuální fotografie bělochů. Přesněji řečeno, jsou to běloši, kteří nedokážou rozlišit mezi skutečnými bílými tvářemi a bílými tvářemi generovanými umělou inteligencí.
V sérii testů, které provedli výzkumníci spolupracující na univerzitách v Austrálii, Nizozemsku a Spojeném království, bylo 124 dospělých bělochů za úkol klasifikovat sérii tváří jako umělé nebo skutečné a poté ohodnotit jejich sebevědomí pro každé rozhodnutí na 100bodové škále. . Tým se rozhodl porovnat bílé účastníky s příklady kavkazských obrázků ve snaze zmírnit potenciální zkreslení rozpoznávání vlastní rasy – tendenci rasových a kulturních populací si více pamatovat špatně neznámé tváře z různých demografických skupin.
„Je pozoruhodné, že bílé tváře umělé inteligence mohou přesvědčivě působit jako reálnější než lidské tváře – a lidé si neuvědomují, že jsou klamáni,“ píší vědci ve svém článku.
Ani to nebylo nijak malé. Účastníci mylně klasifikovali celých 66 procent AI obrázků jako fotografovaných lidí, oproti sotva polovině skutečného počtu. Mezitím byla schopnost stejných bílých účastníků rozeznat skutečné od umělých barevných lidí zhruba 50-50. Ve druhém experimentu 610 účastníků ohodnotilo stejné obrázky pomocí 14 atributů, které přispěly k tomu, proč vypadali jako lidé, aniž by věděli, že některé fotografie jsou falešné. Z těchto atributů byly u testovaných osob na nejvyšším místě proporcionalita tváří, známost, zapamatovatelnost a vnímání realistických očí.
Tým nazval tuto nově identifikovanou tendenci příliš nesprávně přiřazovat uměle generované tváře – konkrétně bílé tváře – jako „hyperrealismus AI“. Předpokládá se, že výrazné statistické rozdíly pocházejí z dobře zdokumentovaných algoritmických zkreslení v rámci vývoje AI. Systémy umělé inteligence jsou trénovány na mnohem více bílých objektech než POC, což vede k větší schopnosti generovat přesvědčivé bílé obličeje a také je přesně identifikovat pomocí technik rozpoznávání obličejů.
Důsledky této nerovnosti se mohou šířit v nesčetných vědeckých, sociálních a psychologických situacích – od krádeže identity, přes rasové profilování až po základní obavy o soukromí.
„Naše výsledky vysvětlují, proč dochází k hyperrealismu umělé inteligence, a ukazují, že ne všechny tváře umělé inteligence vypadají stejně realisticky, což má důsledky pro šíření sociální zaujatosti a pro veřejnou chybnou identifikaci umělé inteligence,“ píše tým ve svém článku a dodává, že fenomén hyperrealismu umělé inteligence „implikuje mezi umělou inteligencí a lidskými tvářemi musí existovat určité vizuální rozdíly, které si lidé špatně vykládají.“
Stojí za zmínku, že testovací fond nové studie byl malý a extrémně omezený, takže k dalšímu pochopení rozsahu a účinků takových zkreslení je nepochybně nezbytný další výzkum. Zůstává však pravdou, že o tom, co může hyperrealismus umělé inteligence znamenat pro populaci, a také o tom, jak ovlivňuje úsudek v každodenním životě, se stále ví velmi málo. Mezitím mohou lidé získat určitou pomoc v rozlišování z extrémně ironického zdroje: Během pokusů výzkumný tým také vytvořil program strojového učení, jehož úkolem bylo oddělit skutečné lidské tváře od falešných – což se mu podařilo přesně dosáhnout 94 procent času.
Zdroj: revistamijardin.es, google.cz, pixabay, sciencefocus, nedd.cz
