Myši mohou být schopny rozpoznat své vlastní odrazy

Myši mohou být jednou z malé skupiny savců, kteří se dokážou rozpoznat v zrcadle. Skupině laboratorních myší bylo poskytnuto hodnocení vědomí nazývané zrcadlový test. Studie byla zveřejněna 5. prosince v časopise Neuron naznačuje, že někteří hlodavci vykazují chování, které se podobá sebepoznání a mohli by být schopni odlišit se od ostatních myší.

[Related: What video game-playing mice taught neuroscientists about memory-making.]

Předchozí studie ukázaly, že savci včetně lidí, lidoopů, šimpanzů, slonů a delfínů prokázali známky toho, že dokážou rozpoznat své odrazy. V jiných studiích tuto schopnost prokázali i pyskoun čistý a velkomozek straka euroasijská. (Zrcadlový test však čelil kritice za svou schopnost měřit sebeuvědomění a může u lidských dětí vytvářet falešně negativní výsledky.)

Ve studii vědci z University of Texas Southwestern Medical Center v Dallasu označili čela myší s černou srstí skvrnou bílého inkoustu nebo černým inkoustem na myších s bílou srstí. Pozorovali myši, jak tráví více času úpravou hlavy před zrcadlem – pravděpodobně se snaží smýt nový inkoust.

Tým však varuje, že to neznamená, že myši jsou plně „sebevědomé“. Jediné myši, které vykazovaly toto potenciálně sebepoznávací chování, byly buď ty, které již byly zvyklé na zrcadla, myši, které se stýkaly s jinými zvířaty, která vypadala jako oni, a myši s relativně velkou skvrnou inkoustu na hlavě.

„Myši potřebovaly významné vnější senzorické podněty, aby prošly zrcadlovým testem – musíme jim nanést hodně inkoustu na hlavu a pak hmatový podnět pocházející z inkoustu nějakým způsobem umožní zvířeti detekovat inkoust na jejich hlavách prostřednictvím zrcadlového odrazu.“ “ uvedl v prohlášení spoluautor studie a psychiatr Jun Yokose. „Šimpaci a lidé nepotřebují žádné další smyslové podněty.“

Dále tým použil genové mapování k identifikaci podskupiny neuronů umístěných v hipokampu, které se podílejí na vývoji a ukládání vizuálního sebeobrazu. Podle týmu tyto mozkové vzorce poskytují první pohled na nervové mechanismy za sebepoznáním. Určení této aktivity bylo v neurobehaviorálním výzkumu obtížné.

„Pro vytvoření epizodické paměti, například událostí v našem každodenním životě, mozek vytváří a uchovává informace o tom, kde, co, kdy a kdo, a nejdůležitější složkou je sebeinformace nebo stav,“ spoluautor studie a neurovědec. Takashi Kitamura uvedl v prohlášení. „Výzkumníci obvykle zkoumají, jak mozek kóduje nebo rozpoznává ostatní, ale aspekt sebeinformace je nejasný.“

Viděli, že neurony v hippocampu myši byly aktivovány, když se zdálo, že myši rozpoznávají jejich odrazy v zrcadle. Socializace může hrát klíčovou roli v tom, že se u myší rozvíjí sebepoznávací chování. Sociálně izolované myši nevykazovaly žádné zvýšení chování během zrcadlového a inkoustového testu.

[Related: How science came to rely on the humble lab rat.]

„Podskupina těchto samovolně reagující neuronů byla také reaktivována, když jsme myši vystavili jiným jedincům stejného kmene,“ říká Kitamura. „To je v souladu s předchozí lidskou literaturou, která ukázala, že některé hipokampální buňky se zapálí nejen tehdy, když se osoba dívá na sebe, ale také když se dívá na známé lidi jako rodič.“

V budoucích studiích tým plánuje pokusit se rozluštit důležitost vizuálních a hmatových podnětů, jako je inkoust, aby zjistil, zda myši dokážou rozpoznat změny ve svém odrazu bez něj. Toho lze dosáhnout pomocí technologie podobné oblíbeným fotografickým filtrům, jako jsou ty, které se používají k vytváření falešných zaječích uší na příspěvcích na sociálních sítích. Tým také plánuje studovat, jak se další oblasti v mozku myši mohou podílet na sebepoznávání a zjistit, zda tyto oblasti mozku sdílejí informace.

„Nyní, když máme tento myší model, můžeme manipulovat nebo monitorovat nervovou aktivitu, abychom komplexně prozkoumali mechanismy nervových obvodů, které stojí za tím, jak je u myší indukováno chování podobné sebepoznání,“ říká Yokose.