Kolektivní smutek: Jak se vyrovnat a jednat

Pro Newyorčana je rozdíl v tom, jestli je venku zima nebo „cihla“. Chladné počasí je, když si před odchodem obléknete svetr. Když je cihla, snažíte se zůstat co nejvíce doma, abyste neskončili jako lidský ledovec. Místní žargon ale letos v zimě příliš neplatil, protože v New Yorku bylo rekordně málo sněhu a nadprůměrné teploty.

Teplá zima je víc než jen ztráta několika sněhových dní. Je známo, že svět se bude potýkat s dalšími spalujícími vlnami veder a suchem a přírodními katastrofami, jako jsou smrtící záplavy způsobené hurikánem Ian na Floridě a na Kubě v loňském roce.

Změna klimatu je pouze jedním z dlouhého seznamu problémů lidstva. Tento měsíc si připomínáme třetí výročí pandemie COVID, nemoci, která zabila miliony lidí po celém světě a stává se chronickou jako chřipka. Kromě toho Turecko a Sýrie stále čelí následným otřesům historicky smrtícího zemětřesení a prudce rostoucí ceny potravin v důsledku ruské invaze na Ukrajinu by mohly v nadcházejících letech zhoršit celosvětový hlad.

[Related: How to manage your mental health as traumatic events pile up]

Zdá se, že o celospolečenské tragédie není nouze. Stejně tak si tyto události vybírají daň na psychice lidí. Ať už vědomě nebo podvědomě, můžete truchlit nad ztrátou bezpečí a jistoty, na vrcholu zjevnějších vrstev smutku. Ale tyto pocity vám také mohou pomoci být změnou, kterou potřebujete, abyste se v tomto neustále se vyvíjejícím světě hnuli kupředu.

Kolektivní smutek je sdílená a jedinečná zkušenost

Některé tragédie, jako je masová střelba nebo policejní brutalita, rezonují mezi celou skupinou lidí. „Smutek je normální reakcí na ztrátu,“ říká Kriss Kevorkian, thanatolog a zakladatel poradenské služby A Grieving World. „Když je to kolektivní smutek, zažíváme to ve větším měřítku s více lidmi.“

Kolektivní smutek může zabrat, i když osobně neznáte lidi, kterých se to přímo týká. Když došlo ke střelbě ve škole Uvlade, došlo k celonárodnímu výbuchu hněvu a smutku nad vraždami učitelů a dětí. Násilné události, jako jsou tyto, vás nutí přehodnotit život a bezpečnost vaší rodiny, říká Kevorkian.

Mladší generace se staly nejzranitelnější vůči kolektivnímu zármutku, zejména kvůli úzkosti z prostředí. Kevorkian říká, že neschopnost vlády zastavit změnu klimatu způsobila, že se děti staly bezmocnějšími a apatičtějšími. Když mladí lidé jako Greta Thunberg mluví o změně klimatu, jsou zesměšňováni a jsou vystaveni slovnímu napadání.

Váš mozek a tělo na smutku

Smutek nezůstává v jednom koutě vašeho těla – pohltí celou vaši bytost. Můžete se cítit unavenější než obvykle z přehazování a otáčení celou noc. Možná jste ztratili chuť k jídlu nebo máte potíže s udržením jídla. Výzkum ukazuje, že prvních několik měsíců smutku může ovlivnit aktivitu imunitního systému vašeho těla a zvýšit riziko krevních sraženin.

Když je vaše mysl zatížena smutkem, hněvem a osamělostí, máte jen málo prostoru soustředit se na jiné záležitosti. Díky „mozku smutku“ se můžete cítit jako v mlze. Každodenní úkoly, jako je zalévání rostlin nebo vynášení odpadků, jsou opravdu náročné. Když se snažíte zpracovat svou ztrátu, můžete zapomenout na věci, jako je umístění klíčů nebo důležitá návštěva lékaře.

Mozek smutku vzniká, protože vaše mysl rozpozná stres a emocionální traumata jako hrozbu a spouští reakci celého těla na boj nebo útěk. Oblasti mozku, jako je amygdala, signalizují poplach prostřednictvím stresových hormonů, které zvyšují vaši srdeční frekvenci a krevní tlak, čímž zvyšují vaši úzkost a paniku, abyste měli stresor pod kontrolou.

Když se nevypořádáte s těžkými emocemi, váš mozek se chrání tím, že přejde do režimu neustálého přežití. Věří, že je v nebezpečí, alokuje více energie a zdrojů do center strachu, jako je amygdala. Váš mozek se také může rozhodnout uniknout stresoru metaforickým útěkem. Může se oddělit od každodenního dění, například, aby vám poskytl duševní pauzu od negativních emocí. „Rozhodnutí, jak přistupovat ke svému zármutku, může podpořit uzdravení, nikoli ho oddálit, když se snažíme ignorovat nebo popírat realitu,“ říká Jasmine Cobbová, sociální pracovnice specializující se na smutek a trauma z Visual Healing Therapeutic Services v Texasu.

Spotřebujte svůj smutek dříve, než pohltí vás

Dobrou zprávou je, že stres související se smutkem na mozek je reverzibilní. Meditace a všímavost vás mohou naučit soustředit se na přítomný okamžik místo toho, abyste znovu prožívali minulost nebo se distancovali od budoucích hrozeb. Jít ven na 30minutovou procházku místo posouvání zkázy nebo sledování zpráv může pomoci vyčistit a uklidnit mysl. Pláč může být také zdravým uvolněním stresu, protože uvolňuje hormony dobré nálady, jako je oxytocin a endorfiny.

Neexistuje žádná normální doba, po kterou byste měli truchlit. Můžete strávit měsíce nebo roky truchlením, jen aby vám nějaká zpráva nebo film znovu vyvolaly bolest. „Jsou tři slova, která opravdu nemůžu vystát, ‚překonat to‘,“ říká Kevorkian. „Smutek nikdy nekončí.“

I když čas může pomoci s procesem truchlení, je důležité, abyste aktivně pracovali na svých emocích a jakýchkoli nevyřešených problémech souvisejících se ztrátou. Cobb říká, že je důležité mluvit s někým, komu se můžete svěřit, ať už je to rodinný přítel, terapeut nebo duchovní vůdce. Ve sdíleném smutku je také síla. Lidé, kteří prošli podobnou zkušeností, vám mohou pomoci poskytnout podporu při překonávání vašeho smutku. „Najděte si svou komunitu, která vám podrží pochodeň, když to sami nemůžete udělat,“ radí Cobb.

Přeměna kolektivního smutku na kolektivní akci

Smutek je jedním z největších učitelů života, říká Kevorkian. Ukazuje vám, jak žít v přítomnosti a vážit si všeho, co právě teď máte. Kromě přijetí vám může přijetí opatření pomoci vyrovnat se s určitou beznadějí, kterou můžete pociťovat, když se vypořádáváte s událostmi mimo vaši kontrolu, vysvětluje Kevorkian.

[Related: The biggest tool we have to fight climate anxiety is community]

Jedním příkladem skupiny, která mění bolest v trvalou změnu, jsou matky proti řízení pod vlivem alkoholu (MADD). V roce 1980 byla 13letá Cari Lightner zabita opilým řidičem – mužem, který se právě dostal z vězení dva dny po svém čtvrtém zatčení pod vlivem alkoholu. Několik dalších let používala matka Cari, Candace, fotografii své dcery a příběh její nehody, aby zvýšila povědomí a změnila kalifornské zákony o bezpečnosti silničního provozu. Candace dále vytvořila MADD, politicko-advokační skupinu, která dává ostatním truchlícím rodičům příležitost pocítit, že jejich tragédie nebyla zbytečná.

„Je pro nás snadné zůstat v posteli pod peřinou a utápět se v zoufalství,“ říká Kevorkian. Ale najít odvahu k akci vám může pomoci dostat se z hlavy a spojit se s ostatními, kteří sdílejí podobné trápení. Doufejme, že s časem a prací se svět bude zdát o něco méně ponurý.