Serotonin a dopamin jsou často nazývány hormony „dobrý pocit“ nebo „šťastné“ pro jejich roli při zvyšování nálady. V hypotalamu je dokonce produkován „hormon lásky“ zvaný oxytocin. Po desetiletí výzkum poukazoval na oxytocinové receptory jako na cestu nezbytnou pro rozvoj sociálního chování, jako jsou romantické vztahy a vazby u savců, jako jsou lidé a hraboši prérijní.
Nicméně studie zveřejněná 27. ledna v časopise Neuron Nejsem si tak jistý, že oxytocin je absolutně nezbytný. Zjistilo se, že hraboši mohou skutečně vytvářet trvalé vazby s partnery a dokonce i vychovávat svá mláďata bez signalizace oxytocinového receptoru.
[Related: Prairie Voles Show Empathy Just Like Humans.]
Hraboši prérijní jsou malí hlodavci vyskytující se na Středozápadě a jsou také jedním z mála monogamních druhů savců. Projevují empatii a po páření vytvářejí celoživotní partnerství nazývané „párové vazby“. Vázaní hraboši sdílejí rodičovské povinnosti, vykazují známky upřednostňování partnera před cizími lidmi opačného pohlaví a aktivně odmítají nové partnery. V předchozích studiích léky používané k blokování vazby oxytocinu na jeho receptory způsobily, že hraboši se nedokázali spárovat.
Neurovědci Devanand Manoli z University of California, San Francisco a Nirao Shah ze Stanford University a jejich tým použili techniku úpravy genů CRISPR (Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats) ke generování hrabošů prérijních, kteří nemají funkční oxytocinové receptory, aby otestovali, zda jsou párové- vazba byla skutečně řízena signalizačními oxytocinovými receptory. Poté testovali mutantní hraboše, aby zjistili, zda mají schopnost vytvářet trvalé partnerství s jinými hraboši.
Odpověď? Ano, tito hraboši vytvořili milující párová pouta stejně snadno jako normální hraboši.
„Všichni jsme byli šokováni, že bez ohledu na to, kolik různých způsobů jsme se to pokusili otestovat, hraboši prokázali velmi silné sociální pouto se svým sexuálním partnerem, stejně silné jako jejich normální protějšky,“ uvedl Manoli v prohlášení.
Tým se poté zajímal, zda je signalizace oxytocinového receptoru také tak důležitá pro funkce, jako je společné rodičovství, porod (nebo porod) a uvolňování mléka během laktace. Mutantní hraboši však mohli porodit a dokonce kojit. Samci a samice zmutovaní hraboši byli také zapojeni do obvyklého rodičovského chování, kdy se schoulili, olizovali a upravovali. Mutantní páry mohly dokonce odchovat svá mláďata až do věku odstavení.
Mutantní hraboši však měli určité potíže. Ve srovnání s normálními hraboši měli omezené uvolňování mléka a méně jejich mláďat se dožilo věku odstavení. Ty, které se dostaly do věku odstavení, byly menší ve srovnání s mláďaty normálních hrabošů prérijních.
[Related: ‘Love Hormone’ Also Boosts Feelings Of Spiritual Enlightenment.]
Podle týmu se tato studie liší od studií, které užívaly léky k blokování signalizace oxytocinového receptoru, protože genetické studie, jako je tato, mohou být přesnější. „Drogy mohou být špinavé,“ řekl Manoli, „v tom smyslu, že se mohou vázat na více receptorů a vy nevíte, která vazebná akce způsobuje ten účinek.“ Z genetického hlediska nyní víme, že přesnost odstranění tohoto jednoho receptoru a následné odstranění jeho signálních drah neovlivňuje toto chování.“
Dalším klíčovým rozdílem je, že farmakologické studie potlačují signalizaci oxytocinového receptoru u dospělých zvířat, ale tato studie ji dokázala vypnout, když hraboši byli embrya.
„Udělali jsme mutaci, která začíná před narozením,“ řekl Shah. „Mohlo by se stát, že existují kompenzační nebo nadbytečné cesty, které se u těchto zmutovaných zvířat nastartují a maskují deficity v připoutanosti, rodičovském chování a vynechávání mléka.“
Podle týmu tato studie ukazuje, že pravděpodobně neexistuje jediná léčba nebo stříbrná kulka pro něco tak složitého a jemného, jako je sociální chování. Jejich molekulární nástroje a protokoly specifické pro hraboše však mohou pomoci otevřít dveře dalšímu výzkumu v oblasti genetiky a biologie.
„Jsme velmi rádi, že jsme součástí komunity a že máme tuto technologii, kterou můžeme sdílet,“ řekl Manoli. „Nyní máme tento poklad, který můžeme začít těžit.“ Existuje tolik dalších otázek, na které by hraboši prérijní mohli být zajímavé a užitečné pro zodpovězení, a to jak z hlediska potenciálních klinických důsledků pro modely úzkosti nebo vazby, tak i pro základní srovnávací biologii.“
Zdroj: revistamijardin.es, google.cz, pixabay, sciencefocus, nedd.cz
