Historie prezidentského fitness testu

Tento příběh původně vystupoval na časopis Mel.

Hluboko v zákoutích ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb se na vašem trapně pomalém běhu na jednu míli ze střední školy někde hromadí prach.

Dobře, po pravdě, to, zda se váš pomalý mílový čas skutečně dostal do Washingtonu, DC, má hodně společného s postupy podávání zpráv. Má to také hodně společného s dobou, ve které jste chodili na střední školu. A má to hodně společného s tím, jestli vás vaše škola nutila dodržovat poněkud svévolné standardy Presidential Fitness Test.

Ačkoli to bylo nakonec opuštěno v roce 2013, prezidentský fitness test byl pozůstatkem let vládního šťouchání – přímých i nepřímých – v tělesné výchově mládeže v zemi. Ale zatímco miliony amerických dětí byly podrobeny individuálním testům, které společně tvořily test, přičemž 15 procent nejlepších (víceméně) se kvalifikovalo na zvláštní cenu, je nepravděpodobné, že by pochopily, že jejich výsledky byly součástí obrovského informačního – shromažďování úsilí federálů.

Que? Vláda mě v podstatě špehovala na hodinách tělocviku? Kdy se to začalo dít?

Jde to vlastně hodně zpátky. Počáteční fáze zájmu federální vlády o aktivity v tělocvičně má své kořeny v založení Americké asociace tělesné výchovy (APEA) v roce 1885. V roce 1903 se formální členská listina APEA skládala především z univerzit kalibru Ivy-League. , Křesťanské sdružení mladých mužů a několik organizovaných atletických klubů. O třináct let později, těsně před přímým vstupem Ameriky do 1. světové války, začala APEA poměrně nenápadně zaměřovat své propagační úsilí směrem k cvičením, která by se dala charakterizovat jako výcvik „vojenské připravenosti“.

„Bohužel, někteří pedagogové dávají měkký pedál na myšlenku fyzického tréninku ze strachu, že by to mohl být prostředek k podpoře vojenského výcviku,“ poznamenal. Philadelphia Inquirer redaktor James Elverson v reakci na flirt APEA s obhajováním bojového tréninku v hodinách tělocviku. „A přesto jsou tyto dvě myšlenky naprosto rozumné a logické.“ Povinností jednotlivce je udržovat se ve fyzicky dobrém stavu, aby se v případě potřeby ochránil. A stejně tak je povinností národa být připraven se bránit v případě útoku. Sebeochrana je jedním z prvních přírodních zákonů a vztahuje se na jednotlivce i národy.“

Koncem třicátých let už se debata netýkala toho, zda by APEA měla či neměla propagovat bojovou připravenost, a místo toho byla přizpůsobena diskusím o tom, zda by školní čas měl být přidělen na plnohodnotné vojenské cvičení. Pastor wisconsinského kostela, který citoval svou podporu rozhodnutí APEA nepodporovat ve škole cvičení v uniformách, oslovil místní Lion’s Club a nechal tyto poznámky zaznamenat. KenoshaNews:

„Nebude to realistický výcvik na válku. Kdyby byl výcvik realistický, naši středoškolští chlapci by dostali instrukce, jak zakroutit bajonetem v těle jiného chlapce, jak nosit plynové masky, jak házet granáty, jak bojovat s kojenci a krysami a trávit hodiny v bahně v zákopech.“

děsivé. Jak to tedy vedlo k tomu, že jsem se v 17 letech musel vyčerpat tím, že jsem čtyřikrát běžel po trati mé střední školy?

Protože deset let poté, co skončila druhá světová válka, založil prezident Dwight D. Eisenhower Prezidentskou radu pro fitness mládeže. Podle zprávy podané společností Associated Press v červnu 1956 byl znepokojen „neschopností amerických mladíků projít základním testem ‚minimální zdatnosti‘, kterým evropští mladíci prošli.

Výsledkem byla baterie testů fyzické zdatnosti, které by se souhrnně nazývaly President’s Challenge neboli výše zmíněný Presidential Fitness Test. Původní šestidílný test sestával z kliků, přítahů, sedů lehů, skoku ve stoje, člunkového běhu, úprku na 50 yardů a hodu softballem do dálky, zdánlivě proto, že je užitečné vědět, kdo z vojáci mají sílu paží potřebnou k tomu, aby vrhli granát co nejdále nebo vůbec.

V 80. letech 20. století byl softballový vrh úplně vyřazen a byl přidán běh na jednu míli. Kromě toho byly školy, které se umístily mezi třemi nejlepšími celkově ve svém státě, uděleny federální vládou vyznamenáním „státní šampioni“, což podporovalo svévolnou účast a podávání zpráv o skóre (a dokonce i potenciální navyšování skóre).

Pokud tedy vaše škola patřila mezi ty, které zhruba v letech 1980 až 2013 předložily výsledky prezidentskému testu zdatnosti, vaše jméno a doba běhu na jednu míli pravděpodobně sídlí v archivu ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb, které si stále udržuje dohled nad tím, co nyní se stal prezidentskou radou pro sport, fitness a výživu.

Do roku 2013? Co se stalo pak?

Obamova administrativa zrušila prezidentský test zdatnosti a upustila od něj ve prospěch komplexního programu věnovaného nahrazení kondičního postoje, který závisel na přípravě na jeden test, takovým, který byl věnován celoživotní zálibě v kondici. Reakce se pohybovaly od uznání za holistický přístup až po zuřivost nad eliminací konkurenčních aspektů a tlak na takzvanou kulturu „participation-trophy“. Ať tak či onak, znamenalo to konec motivované, federálně podporované zprávy o výsledcích testů fitness pro vládní agentury.

Mám se tedy obávat, že se tyto informace mohou dostat do nesprávných rukou?

Můžete se zhluboka nadechnout a uvolnit se. Váš čas strávený na střední škole nikdy nebyl o tom, že jste byl hodnocen jako kandidát na armádu; šlo o srovnání mládeže této země v přímém srovnání s našimi konkurenty z dob studené války. Ale tu bitvu s východním blokem jsme prohráli už dávno.

Navíc, i kdyby se federálové chystali oprášit starý návrh a seškrábnout nějaké vojenské rekruty, je vám nyní nejméně 25 let, pokud jste byli v posledním kole prezidentských testů zdatnosti. V konečném důsledku to znamená, že jste zestárli mimo hlavní omezení pro vojenskou službu. Což znamená, že bez ohledu na to, kolik míl na střední škole máte, je tu alespoň jedna věc, kterou jste dokázali překonat.