Vyrůstat s rodinným mazlíčkem může mít pro děti řadu výhod, než jen mít kamaráda na hraní. Mohou pomoci dětem učit se, přičemž jedna studie zjistila, že děti jsou uvolněnější, když čtou psovi místo vrstevníků nebo dospělých. Mohou snížit riziko rozvoje astmatu u dítěte a také pomoci dětem, aby se staly více pečujícími.
Proč ale malé děti reagují na zvířata určitým způsobem?
Studie zveřejněná 15. ledna v časopise Interakce mezi člověkem a zvířetem Nabízí pohled na to, zda batolata impulzivně pomáhají psům v určitých situacích.
[Related: The National Institutes of Health is studying dogs to learn more about aging and genetics in people.]
S pomocí tří přátelských psů jménem Fiona, Henry a Seymour tým studoval, jak s nimi 97 batolat (51 dívek a 46 chlapců) ve věku od dvou do tří let v určitých situacích interagovalo, zejména když pomáhali psovi dosáhnout pamlsku nebo hračka.
V polovině všech případů dávala batolata psům pamlsek a hračku mimo dosah poté, co se o ně pes pokusil a sám se mu nepodařilo získat. Naproti tomu děti nabízely psům předměty, které předtím špičáky ignorovaly, pouze ve 26 procentech případů.
Tým zjistil, že děti také dvakrát častěji pomohly psovi dosáhnout na hračku nebo pamlsek, pokud o ně pes projevil zájem. Zjistili také, že živější psi také častěji dostávali pomoc a děti pomáhaly psům získat spíše pamlsky než hračky.
„Tato zjištění podporují naši hypotézu, že sklony dětí ke čtení cílů a prosociálnosti sahají od lidí k ostatním zvířatům,“ řekla spoluautorka a vedoucí výzkumu Rachna Reddyová, postdoktorandka v oboru evoluční antropologie na Duke University. tvrzení.
[Related: Humans have trouble anticipating aggressive behavior in man’s best friend.]
Jak se podle vědců očekávalo, mít doma psa (44 dětí pocházelo z domovů se psy) zvýšilo pravděpodobnost, že dítě pomůže. Zjistili také, že více zaujetí psi a předmět mimo dosah, který je spíše potravou než hračkou, také zvyšuje pravděpodobnost pomoci u dětí.
„Z několika úhlů pohledu jsou sklony dětí připisovat touhy a cíle mazlíčkům psů během osobní interakce v reálném životě nepřekvapivé,“ řekl Reddy. „Už ve věku 2 let jsme však pozorovali, že se děti chovají způsobem, který ukazuje, že jsou nejen schopny číst cílené chování jiného zvířete, ale mohou a také používají tyto znalosti, aby pomohly zvířeti dosáhnout jeho vlastního cíle.
Podle Reddyho může mít toto chování v raném dětství důležitý evoluční význam.
Budoucí studie jsou potřebné k prozkoumání dalších psychologických složek instrumentální pomoci, včetně toho, jaké emoce jsou základem dětské motivace pomáhat psům, jak kultura a poznávání utváří tyto motivace a jak se tyto procesy mění, když dítě stárne.
Zdroj: revistamijardin.es, google.cz, pixabay, sciencefocus, nedd.cz
