Hodnoty a životní styl minulých společností jsou často odhalovány antropologům a archeologům prostřednictvím jejich vztahu ke smrti a pohřbívání svých mrtvých. Je to základní charakteristický znak lidských kulturních systémů a součástí tohoto vztahu jsou manipulace, získávání a znovupochovávání lidských pozůstatků poté, co jednotlivec zemřel. Nyní některé nové důkazy z jeskyně ve Španělsku ukazují, že ranní lidé se možná vrátili na pohřebiště, aby z kostí vyráběli nástroje a možná extrahovali dřeň, potenciálně jako potravu. Zjištění jsou podrobně popsána ve studii zveřejněné 20. září v časopise s otevřeným přístupem PLOS One.
[Related: Cremated remains still hold clues to life and death in the Bronze Age.]
Jeskyně podél Pyrenejského poloostrova nebyly jen hotspoty pro vaření neandrtálských krabů, ale také jako místa pro pohřbívání mrtvých a upravování lidských pozůstatků po tisíce let. Používání jeskyní k pohřbívání bylo běžnou praxí v mnoha současných zemích a začalo se stávat běžnějším v Portugalsku a Španělsku kolem roku 4 000 před Kristem. Archeologická naleziště v této oblasti ukazují důkazy, že lidské ostatky byly později zpracovány pro jiné účely, ale kulturní význam těchto změn je stále do značné míry nejasný.
Bioarcheoložka z Bernské univerzity Zita Laffranchi, antropolog Marco Milella a archeolog z Universidad de Córdoba Rafael M. Martínez Sánchez spolu napsali studii a věří, že podzemní a temné rysy jeskyní pravděpodobně poskytly starověkým lidem vhodné místo k bydlení. Zůstává.
„Tyto rysy sdílejí staré neolitické farmářské společnosti na Iberii, v Evropě a dalších částech světa jako součást systému transkulturních reakcí na smrt. Jako by to bylo ‚zařízení na vytváření předků‘, komunita zůstává po smrti seskupena v podzemním prostoru interpretovaném jako věčná projekce věčného nočního prostředí,“ napsali autoři studie v rozhovoru, který dokument doprovázel.
V nové studii tým zkoumal lidské pozůstatky z jeskyně Cueva de los Marmoles v jižním Španělsku. Prohlédli si kosti nejméně 12 lidí. Radiokarbonové datování zavěšovalo pohřby mezi pátým a druhým tisíciletím př. n. l., zhruba od období neolitu této oblasti po dobu bronzovou. Většina předmětů z této studie byla vykopána v letech 1998 až 2018. Patří mezi ně pečlivě vyřezávaný pohár lidské lebky, holenní kost, která se zdá být upravena pro použití jako nástroj, a desítky dalších fragmentů kostí nalezených na téměř 27 000 čtverečních- nožní jeskyně.
Nové důkazy naznačují, že některé pozůstatky mohly být úmyslně rozbity a seškrábány na dřeň až rok poté, co jedinci Marmoles zemřeli. Tým zaznamenal úmyslné posmrtné úpravy ostatků, které zahrnovaly některé zlomeniny a škrábance na kostech. Tyto řezy mohly být výsledkem snahy získat dřeň a další tkáně z kostí pro dietní nebo praktické použití.
Zpočátku byli překvapeni prodlouženým časovým rámcem, kdy byla jeskyně využívána k pohřebním praktikám.
„To naznačuje, že Marmoles byl symbolickým mezníkem pro lidská společenství žijící v této oblasti a pravděpodobně byl přítomností specifických pohřebních tradic,“ napsali autoři. „Za druhé, nejzajímavějším aspektem našich zjištění bylo komplexní zpracování pozůstatků, které je často obtížné interpretovat, ale které jednoznačně ukazuje na poměrně homogenní akce a dobře definované tradice a systémy víry.“
[Related: Extinct human cousins may have beaten us to inventing burial rituals.]
Tyto výsledky se shodují s jinými jeskynními nalezišti v regionu a ukazují, že pohřbívání lidských ostatků v jeskyních a jejich pozdější úprava a používání jako potravy a nástrojů bylo denně populární. I když by tyto tělesné modifikace mohly mít i další symbolické účely, ty jsou stále nejasné a vyžadují další studium.
Autoři říkají, že další kroky budou zahrnovat pokračující archeologické studium záchrany a použití více radiokarbonových, antropologických a zooarcheologických analýz na kosterní pozůstatky, které se mohou objevit při budoucích vykopávkách v Marmoles a dalších pohřebních jeskyních v této oblasti.
