Kdy se lidé poprvé začali líbat?

Lidé se rodí s instinkty pro pláč a úsměv, ale ne pro líbání. Někdy v minulosti měli naši předkové nápad mlátit si hubou a říkat tomu romantické. A i když možná nevíme, kdo dal první šmrnc, starověké záznamy o těchto parných sezeních nám pomáhají dát se dohromady, když lidé začali zavírat rty.

Všeobecně uznávaným nejstarším důkazem, který máme k dispozici, je náboženský text napsaný v Indii v roce 1500 př.nl. A i když tehdy neexistovalo žádné oficiální slovo pro líbání, věty jako „mladý pán domu opakovaně olizuje mladou ženu“ a milenci „vkládání úst do úst“ implikovaly více než platonické vztahy. Ale zda to bylo, když líbání všechno začalo, je stále předmětem diskuse. Přehlížená sbírka psaných textů ze starověké Mezopotámie (dnešního Iráku a Sýrie) ve skutečnosti naznačuje, že se lidé v minulosti líbali dál.

Citujíc tyto texty, autoři nového perspektivního článku, který byl dnes zveřejněn v časopise Věda tvrdí, že k romantickému líbání došlo o 1000 let dříve, než historici poprvé předpovídali. A jak se líbání stalo více normou, staré lékařské záznamy odhalují rozšířený přenos virů, které se šíří kontaktem rtů na rty.

„Vzhledem k tomu, co víme o historii líbání u lidí, a nesčetném množství podobného chování podobného líbání pozorované v celé zvířecí říši, mě tato zjištění nepřekvapují,“ říká Sheril Kirshenbaum, autorka knihy Věda o líbání, který se na studii nepodílel. „Ať už je to romantické nebo ne, líbání ovlivňuje naše těla a mozky mnoha významnými způsoby tím, že řídí naše emoce a rozhodnutí.“

[Related: Scientists think they found a 2,000-year-old dildo in ancient Roman ruins]

Hliněné tabulky, které po sobě zanechali starověcí Mezopotámci v roce 2500 př. n. l., popisují dva typy líbání. První byl přátelsko-rodičovský polibek. Lidé líbali nohy svých starších nebo zem na znamení úcty nebo podřízenosti.

Druhým byl polibek na rty s erotičtějším a intimnějším podtextem. Nicméně, tam bylo několik kulturních očekávání, pokud jde o tento typ líbání. Romantické líbání byla akce vyhrazená pro manželské páry, protože lidé se mračili na jakékoli PDA v Mezopotámii. Líbání mezi nesezdanými lidmi bylo tabu a považovalo se za podlehnutí sexuálnímu pokušení. Lidé, kteří neměli být sexuálně aktivní, jako například kněžky, se domnívali, že ztratí schopnost mluvit, pokud někoho políbí. „Potřeba takových norem naznačuje, že romantické líbání muselo být praktikováno ve společnosti obecně,“ vysvětluje hlavní autor Troels Pank Arbøll, asyriolog (člověk studující jazyk a civilizaci starověké Mezopotámie) na univerzitě v Kodani.

Jak stále více lidí přijalo praxi líbání na rty, starověké lékařské texty popisovaly nemoci, jejichž příznaky připomínají virové infekce šířené kontaktem z úst do úst. Autoři poznamenávají, že to je v souladu s analýzou DNA ze starověkých lidských pozůstatků detekující viry, jako je virus herpes simplex 1, virus Epstein-Barrové a lidský parvovirus. Všechny tři viry se přenášejí slinami.

Jedním z příkladů je nemoc, kterou staří Mezopotámci označovali bu’šānu. Infekce zahrnovala vředy v oblasti úst nebo kolem nich. Jeho název také naznačuje, že infikovaná osoba mohla zapáchat. Zatímco Arbøll říká, že bu’šānu sdílí několik symptomů s herpesem, varuje lidi, aby si nevytvářeli žádné domněnky. „Stejně jako všechny staré koncepty nemocí neodpovídají žádným moderním nemocem 1:1 a při aplikaci těchto moderních identifikací je třeba být velmi opatrný. Koncept nemoci jako bu’šānu pravděpodobně zahrnoval několik moderních nemocí.“

Mezopotámci si pravděpodobně nemysleli, že infekční nemoci se šíří líbáním, protože to není nikde uvedeno v lékařských textech. Měli však nějaké nábožensky ovlivněné představy o kontaminaci, což podnítilo některá opatření, aby se zabránilo šíření nemoci. Například dopis z doby kolem roku 1775 př. n. l. popisuje ženu v palácovém harému se zraněními po celém těle. Za předpokladu, že to bylo nakažlivé, lidé se vyhýbali pití z jakýchkoli šálků, které vypila, spánku ve své posteli nebo sezení na židli.

[Related: When you give octopus MDMA they hug it out]

Nálezy ukazují, že tato forma líbání nevznikla na jediném místě. Mezopotámie, Indie a další společnosti se samostatně naučily spojovat klování na rtech jako romantické. Arbøll říká, že je možné, že se o líbání dozvěděly i jiné oblasti, ale neměly nástroje pro psaní, aby toto chování zaznamenaly. To otevírá otázku, jak široce bylo sexuální líbání praktikováno ve starověkém světě.

Někteří odborníci jsou méně přesvědčeni, že líbání bylo univerzální chování. William Jankowiak, profesor antropologie na univerzitě v Nevadě v Las Vegas, který se studie nezúčastnil, poukazuje na to, že písemné záznamy o líbání se často vyskytovaly ve složitých společnostech a méně u lidí žijících v menších skupinách hledajících potravu. Je také obtížné zjistit, zda romantické líbání bylo praktikováno ve více než jedné třídě nebo bylo vyhrazeno pro elitní skupiny ve starověkých civilizacích. Navíc další faktory, jako je život v tropických nebo chladnějších oblastech, mohou ovlivnit, zda lidé chtějí zamknout rty.

K pochopení dávné historie líbání je ještě dlouhá cesta. Studie však objasňuje jednu věc – vše, co naši předkové dělali, je pravděpodobně důvod, proč jsou dnes orální herpes a další nemoci přenášené polibky globálním problémem.