Archeologové v Římě objevili pokladnici lékařského materiálu z renesanční éry uvnitř Forum of Caesar. Mezi „zlaté“ nálezy patří 500 let staré lékovky a lahve na moč. Ve studii zveřejněné 11. dubna v časopise Starověkautoři se domnívají, že nádoby byly použity ke sběru moči pro lékařskou analýzu a diagnostiku.
Podle výzkumníků pomáhají patogeny, které mohly být přítomny v těchto lahvích, odhalit, jak bylo nakládáno s městským odpadem.
[Related: Pee makes for great fertilizer. But is it safe?]
Současný výkop původně začal v roce 2021 a je součástí mezinárodní spolupráce s názvem Caesar’s Forum Excavation Project. Lékařská skládka ze 16. století byla nalezena uvnitř Caesarova fóra, které bylo postaveno před staletími v roce 46 př. n. l. Asi o 1500 let později využil tento prostor cech pekařů k vybudování Ospedale dei Fornari neboli pekařské nemocnice. Skládku odpadu pak podle autorů vytvořili pracovníci nemocnice.
Archeologové našli také růženec, rozbité sklenice, mince, keramického velblouda a renesanční cisternu plnou keramických nádob. Tým výzkumníků z institucí v Itálii a Dánsku se domnívá, že předměty pravděpodobně souvisely s péčí o pacienty v nemocnici. Každý pacient v nemocnici mohl dostat z hygienických důvodů koš s miskou, sklenice na pití, džbán a talíř.
Skleněné baňky na moč se ve středověkých latinských lékařských textech nazývají „matula“ a pravděpodobně se používaly pro praxi uroskopie. Toto byl diagnostický nástroj pro lékaře během středověku a renesance. Také se kdysi věřilo, že moč je lékem na kinetózu.
Autoři se domnívají, že lékaři by pomocí baněk sledovali sedimentaci moči, její vůni, barvu a dokonce i chuť. To by pomohlo lékařům diagnostikovat onemocnění, jako je onemocnění ledvin, žloutenka a cukrovka. Nadbytek glukózy v diabetické moči jí dodává sacharinovou kvalitu. Objevil to v 17. století anglický lékař Thomas Willis a popsal čůrání jako „nádherně sladké, jako by bylo napuštěné medem nebo cukrem“.
[Related from PopSci+: What’s in a packrat’s petrified pee? Just a few thousand years of secrets.]
Součástí cisterny byly také olověné svorky, které byly spojeny se dřevem ošetřeným ohněm. Podle studie to může být důkaz hořících předmětů přinesených do nemocnice z domů se známými případy moru. Italský lékař Quinto Tiberio Angelerio to napsal v roce 1588 do série pravidel pro zabránění šíření nakažlivé nemoci, která zahrnovala hořící předměty, kterých se dotýkali pacienti s morem. Jen během 14. století mor zabil zhruba 25 milionů lidí, protože se 500 let šířil Eurasií, severní Afrikou a nakonec i Amerikou.
Jakmile byla cisterna plná, byla pravděpodobně zakryta hlínou Zatímco za městskými hradbami Říma v té době existovaly skládky, „ukládání odpadu do sklepů, dvorů a cisteren bylo běžnou praxí,“ uvádí hlavní autor studie. řekla Cristina Boschetti živá věda.
Unikátní nález vrhá více světla na to, jak postupovaly hygienické postupy a kontroly v evropských lékařských zařízeních během raného novověku.
Zdroj: revistamijardin.es, google.cz, pixabay, sciencefocus, nedd.cz
