V 90. letech Adar Pelah studoval vidění na univerzitě v Cambridge, když si v tělocvičně všiml něčeho vtipného: Prvních pár minut poté, co sestoupil z běžícího pásu, měl pocit, že se pohybuje mnohem rychleji, než ve skutečnosti byl. Pelah zdokumentoval své pozorování v dokumentu z roku 1996.
Od té doby studie otestovaly mnoho takzvaných iluzí běžícího pásu, včetně této: běžte na stroji alespoň 10 minut, vystupte a pak si nechte od přítele zavázat oči. Zkuste chodit na místě a místo toho poběžíte vpřed.
Když jste na běžícím pásu, vaše tělo se pohybuje, ale svět se kolem vás neposouvá, jako když kráčíte po pevné zemi. Skončíte s nulovým optickým tokem – pohybem vizuálního světa, když se pohybujete. Jakmile sestoupíte ze stroje, vesmír se s vámi znovu pohne. S pozitivním optickým tokem náhle zpět, váš mozek značně podceňuje rychlost, jakou by se mělo pohybovat vaše okolní zorné pole, což vytváří pocit zrychlení, říká Pelah. Pokud máte zavázané oči, pohybujete se vpřed, zatímco se snažíte zůstat na místě, protože vaše tělo si stále myslí, že pohyb vpřed vás udržuje v klidu. Překalibrování věcí trvá několik minut.
„Je to multismyslová iluze,“ říká Pelah. „Musíte ovládat své svaly ve stejnou dobu, kdy prožíváte vizuální informace.“ Po cvičení posaďte lidi na invalidní vozík a na kolech si nevšimnou ničeho divného. Dokumentace posunu – a posunu zpět – pomohla vědcům uvědomit si intimní rozhraní, které existuje mezi vizuálním a motorickým systémem.
Pokud chodíte na běžecký pás často, vaše tělo se přizpůsobí posunu a účinek se zastaví. Pokud tedy potřebujete vysvětlení pro nepravidelnou docházku do posilovny, chtít zažít iluzi je kreativní výmluva.
Tento článek byl původně publikován v jarním vydání Transportation 2019 Populární věda.
Zdroj: revistamijardin.es, google.cz, pixabay, sciencefocus, nedd.cz
