Pokud jste se někdy chovali příjemně k hrubému zákazníkovi při čekání na stůl, usmáli jste se na svatbě přítele, přestože se vám nelíbil jejich výběr manžela nebo manželky, nebo jste milostivě dostali jako dárek opravdu ošklivý svetr, zapojili jste se do pravidla zobrazování. To je skrývání negativních emocí, které obvykle podporují harmonii mezi dvěma jednotlivci a pravidla se liší podle kultury. Mohou však mít negativní důsledky pro osobu potlačující negativní emoci nebo názor.
S tím, jak se každodenní interakce stávají stále více virtuálními, mění se pravidla zobrazování. Skupina vědců z Tokijské univerzity v Japonsku si dala za cíl odpovědět na otázky, jak se emotikony používají k odrážení emocí v různých kontextech, zda se na emotikony vztahují stejná pravidla zobrazování a jak ovlivňují pohodu člověka.
[Related: Meet the newest Apple emojis: a goose, a moose, and another pink heart.]
„S tím, jak se online socializace stává stále převládající, lidé si zvykli zdobit své výrazy a zkoumat vhodnost své komunikace,“ řekl Moyu Liu, doktorand studující emoční management v online prostředí na Tokijské univerzitě v prohlášení. „Uvědomil jsem si však, že to může vést ke ztrátě kontaktu s našimi autentickými emocemi.“
Liu je spoluautorem malé studie publikované 3. března v časopise Hranice v psychologiikterá zjistila, že emotikony se používají jak k vyjádření pozitivních pocitů, tak k změkčení těch negativnějších – jako například to, že se jim nelíbí umělecké dílo přítele.
Dřívější výzkum prokázal, že emotikony slouží jako funkční ekvivalenty výrazů obličeje, ale nezkoumal vztahy mezi vyjádřenými a prožívanými emocemi. Právě zde mohou být pravidla zobrazování problematická – pokud existuje příliš velký nesoulad mezi emocemi, které prožíváte, a emocemi, které vyjadřujete, může to vést k emočnímu vyčerpání.
Aby se Liuova studie pokusila odpovědět na tuto otázku, sledovala 1 289 účastníků, kteří používají Simeji, nejstahovanější klávesnici emoji v Japonsku, a jak byly emotikony použity k vyjádření emocí nebo k jejich maskování.
Účastníci poskytli demografické údaje, odpovídali na otázky týkající se jejich subjektivní pohody a hodnotili, jak často používají emotikony. Dostali také zprávy s různými sociálními kontexty a byli požádáni, aby na ně reagovali jako obvykle, a poté hodnotili intenzitu projevu svých emocí.
[Related: AI moderators can’t keep up with vaccine disinformation’s newest language: emojis.]
Studie zjistila, že textaři se rozhodli vyjádřit více emocí prostřednictvím emoji s lidmi v soukromém kontextu nebo s blízkým přítelem. Nejméně emocí vyjadřovali respondenti s osobami s vyšším postavením. Nejintenzivnější projevy emocí přicházely s odpovídajícími emotikony, pokud respondenti necítili potřebu maskovat své skutečné pocity, jako je použití usměvavého emotikonu k maskování smutku.
Pouze když byly negativní pocity velmi silně pociťovány, použili respondenti negativní emotikon. Navíc používání emotikonů k vyjádření emocí bylo spojeno s vyšší subjektivní pohodou ve srovnání s maskováním emocí.
Liu by rád rozšířil tuto studii o větší a pestřejší vzorek, včetně více mužů, protože klávesnice Simeji je oblíbenější mezi mladými ženami a z různých kulturních prostředí.
„Za prvé, vysoce genderově nevyvážený vzorek mohl vést k lepším výsledkům. Budoucí výzkum by měl prozkoumat potenciální rozdíly mezi pohlavími v pravidlech zobrazování emotikonů a prozkoumat strukturální problémy kolem utváření těchto kultur emocí,“ varoval Liu. „Za druhé, důraz japonské kultury na mezilidskou harmonii a skrývání negativních emocí mohl ovlivnit výsledky.“
Zdroj: revistamijardin.es, google.cz, pixabay, sciencefocus, nedd.cz
