Proč hluk zní jako slova?

ILUZE obvykle začíná stejným způsobem. Uslyšíte konverzaci dvou známých hlasů nebo text oblíbené písně. Je to alarmující, protože pokud víte, jste sami a také nehraje žádná hudba. Jediným hlukem v místnosti jsou nerovnoměrné vibrace ventilátoru nebo zvuk vody stékající z vaší sprchové hlavice.

Jakkoli to může být znepokojující, nebojte se. Vy (pravděpodobně) nezakopnete; právě zažíváte audio pareidolii.

Audio pareidolia je zvláštní, ale běžný zážitek, který se stává, když vnímáte slova z náhodného šumu. Spouštěč tohoto jevu se liší člověk od člověka. Pro někoho je to jejich ventilátor nebo tekoucí voda. Jiní by mohli slyšet melodii v bublání jejich akvarijního filtru, nízkorychlostních motorech, motorech letadel nebo hluk z jízdy po dálnici.

I když to vypadá jako halucinace, odborníci na sluch a psychologii nás ujišťují, že tomu tak není. Případy zvukové pareidolie se liší od halucinací v tom, že skutečné zvuky slyšíte neobvyklým způsobem.

„Když se narodíte, váš mozek je v podstatě list prázdného papíru, ale váš mozek neustále hledá vzorce, ať už jsou vizuální, sluchové nebo cokoli jiného,“ říká Neil Bauman, zakladatel Centra pro sluch. Pomoc při ztrátě. Touha mozku najít vzory, které dokáže rozpoznat z náhodných informací, je důvodem, proč se pareidolie vyskytuje v každém smyslovém systému. Proto vidíte tváře v oblacích nad hlavou nebo cítíte, jak se vám něco plazí po povrchu kůže, i když tam nic není. Na fyziologické úrovni se váš mozek, který se opravdu usilovně snaží najít smysl ve všech smyslových vstupech, které dostává, prohrabává ve svých archivech, aby dal smysl nevyzpytatelné změti hluku. To, co nakonec slyšíte, je racionalizace zvuku na pozadí vaším mozkem.

„Neslyšíte, co vaše uši slyší,“ říká Bauman, „slyšíte to, co váš mozek vnímá, že slyšíte.“

Někdy je to trochu daleko od skutečného hluku. Váš mozek je velmi dobrý v hledání vzorců a přidávání významu náhodnému vstupu. Proto chápete, že hlasité zvuky jsou známkou toho, že se můžete nacházet v nebezpečné situaci – užitečná evoluční výhoda.

Ale proces za zvukovou pareidolií není tak užitečný. Pareidolia je závada v systému zpracování dat vašeho mozku: Vaše mysl nepromění náhodný, nesmyslný hluk na klakson vlaku nebo auta, protože k čemu to je? Řeč má náhodou vzorec, který je nejvíce podobný vzoru spouštěcích zvuků.

„Tyto vzory jsou v první řadě ‚rozmazané‘, nikoli ‚ostré‘,“ říká Bauman o klamném hluku v pozadí. „Pokud byl vzor ostrý, [your brain] by se dokonale hodilo a zvuk byste slyšeli jako zvuk ventilátoru nebo motoru. Je to neostrost zvuku, která má za následek tolik nejednoznačnosti.“

Ale mezi neostrostí samotnou a řečí, kterou z ní projevujete, existuje určitá podobnost, vysvětluje Robert Remez, profesor psychologie na Barnard College. Experimenty prováděné během 50. let se pokoušely zjistit, jak dobře lidé rozumějí řeči se současným hlukem. Výzkumníci vzali vysoce srozumitelnou řeč produkovanou pečlivým mluvčím a namíchali do ní tóny stejné intenzity, které byly náhodně distribuovány na frekvencích lidského sluchového rozsahu – neboli bílý šum. Zjistili, že když srozumitelnost řeči klesla na polovinu kvůli přidanému hluku, lidé byli dokonale schopni porozumět tomu, co bylo řečeno, i když byla řeč výrazně tišší než hluk.

„Důvodem je jednoduše to, že řeč je složena ze zvuku, který se neustále mění, a nezdá se, že by existovaly momenty, které by byly jedinečně informativní o mluveném sdělení,“ říká Remez. Úryvky, kterým posluchač rozumí, poskytují podrobnosti o slyšených segmentech řeči: jejich pořadí a zda je informace začátkem, středem nebo koncem slova.

„Souvisí to se způsobem, jakým řeč vkládá informace do zvuku,“ dodává. „Takže od tohoto typu zážitku z poslechu.“ [from the experiments] je nám všem známé, když slyšíme převážně hluk, není to tak odlišné od toho, když slyšíme většinou hluk s někým mluvícím.“

Ve světě plném hluku a náhodných událostí je dobré, že náš mozek má schopnost porozumět skutečným rozhovorům prostřednictvím hluku – i když tato funkce produkuje občasné kognitivní závady, jako je text Beyoncé z písně. glub-glub bazénového filtru.

„Váš mozek se přizpůsobuje vzoru,“ říká Bauman. „To z tebe dělá člověka.“

Přečtěte si další příběhy PopSci+.